Příběhy naší VĚRKY

Milé přítelkyně v nemoci a boji s ní. Zjistila jsem, že už jsem sem dlouho nic nenapsala Tak proč ne právě na Tři krále!? Na přelomu roku bývá zvykem bilancovat co uplynulý rok přinesl a změnil. Já raději bilancovat nebudu-obávám se, že jsem na tom podobně jako náš státní rozpočet…A´t si laskavý P.T. čtenář laskavě doplní jak asi!Bilancovat tedy nebudu, ale na Vánoce bych snad zavzpomínat mohla. Na Ježíška už nějakou dobu nevěřím a s rodinou jsme si dali dárek, že si nebudeme dávat dárky a tak jsem něco kupovala jenom přátelům a širší rodině.A samozřejmě sobě –např. už v listopadu jsem si koupila úžasný míč (tedy on vypadá spíš jako dva srostlé) a zatím je to jediná věc na které mám pocit, že si trochu zacvičím.

Ale abych se nevytahovala co všechno jsem nalezla pod stromečkem, zmíním se o veselém začátků svátků, když jsem za vydatné pomoci kocoura balila ptákoviny svým klukům. Kdo nebalil dárky s kočkou neví co je adrenalin! Vánoční papíry se rozbalují do báječných tunelů které se musejí prozkoumat a jak šustí! No a stužky, to už je vůbec výzva ke hře. Takže ve finále jsem si nebyla jistá, zda z některého balíčku nebude koukat ocásek, případně, zda Barnabášovi neustřihnu vousky. Nakonec jsem to zvládla, sice některé dárky byly navíc dekorovány dírkami po kocouřích drápech a stuhy poněkud roztřepanější než bylo původně v plánu, ale zvládla jsem to. Také o druhý zážitek (tentokrát silvestrovský) se postaral, i když nepřímo, kocourek. Ráno jsem slyšela, že nedočkavci bouchají petardami a tak jsem chtěla kočce která se chodí bát za pračku udělat radost a dát tam měkkou podložku, aby ten hnusný randál přežila v pohodě. Zkrátím to, vlezla jsem do vany a jala se soukat dečku do prostoru mezi zdí a pračkou a jak jsem to tak chtěla vyhezkat, zradily mě nohy a já jsem zůstala uvězněná ve vaně. Prostě seděla jsem v noční košili v malé vaně, nikdo doma, jedna noha fungující blbě a druhá zaseklá. Připadala jsem si jako velryba na souši, nebo spíš jako ježek v kleci. I když mé pokusy osvobodit se připomínaly spíš výkony hadího muže. . Nejdřív jsem zjistila, že v suché vaně nemám šanci a tak jsem Silvestra zahájila nechtěnou očistnou koupelí. To už bylo lepší, podařilo se mi naštelovat do takové pozice ze které jsem schopná po odpočinku vylézt. A tak jsem si řekla, že si alespoň oholím nohy – ale ouha holítko bylo na poličce o dva metry jinde..! A tak jsme s kocourem ,oba mokří, meditovali. On nejspíš o tom proč tu ta ženská takhle blbne a já o tom jak mi ten rok tristně končí. Na památku na tohle dobrodružství mám přes celá záda šrám který mi v lítém boji způsobil kohoutek.

Ale to zdaleka nebyl všem silvestrovským veselostem konec! Na závěr poklidného večera s mužem jsme se těšili jak si bouchnem sektem. Začali jsme v předstihu s tím, že nemusíme nutně čekat na půlnoc, abychom pak nemuseli vypít lahev zbytečně rychle. Jenže ouvej – chybička se vloudila a korková zátka se v polovině zlomila. Bývali bychom uvítali toho borce jak umí rozdělávat sekt mečem. Bohužel nemáme meč ani borce a tak jsem půl minuty před půlnocí klečela na chodbě (kvůli případným následkům) s vývrtkou a pokoušela se o nemožné. Nevěřila jsem totiž Oldovi, že je naprosto nedobytné…nakonec jsme si ťukli červeným a zmetka bublinkového jsme dali do ledničky. Když se druhý den vrátil syn, dala jsem mu to jako oříšek k rozlousknutí. On vzal otvírák a téměř něžně vsunul zbytek zátky do lahve!!!!!!!!!!

Júúúúúúúúúú přeci jenom mě napadlo něco skvělého z minulého roku.. Konečně je ze mě řidič a mám vozidlo! Ale o tom jak jsem dělala řidičák a jaký jsem motorista třeba někdy příště. Teď mi dovolte ještě dodatečně popřát vše nejlepší v tomhle novém roce, hodně zdraví, štěstí samé dobré zprávy a setkání jenom s báječnými lidmi to vše a ještě něco navíc přeje Věra Čížková